Zóna s nebezpečím výbuchu a výbuchu.

Přijímaná definice exploze je, že k ní dochází, když se směs hořlavé látky ve formě plynu, páry, mlhy nebo prachu se vzduchem (nebo jiným oxidačním činidlem) – za atmosférických podmínek a za přítomnosti účinného zdroje zapálení – vznítí a hoření se rozšíří na celou nespálenou směs.

Exploze a výbušná atmosféra

Podle slovníku PWN je exploze jev náhlé změny stavu systému, při níž se uvolní uložená potenciální energie a přemění se na mechanickou práci. Během exploze dochází k prudké reakci nebo rozkladu, což způsobuje zvýšení teploty a/nebo tlaku. Zatímco požáry nezpůsobují zvýšení tlaku a jejich proces hoření je poměrně pomalý, exploze je proces, při kterém je hoření prudké a doprovázeno velmi rychlým, milisekundovým zvýšením tlaku.

K explozi dochází, když se nebezpečné látky smísí se vzduchem za atmosférických podmínek ve formě plynů, par, mlhy nebo prachu, kde se po zapálení hoření rozšíří na celou nespálenou směs.

K tomu, aby došlo k explozi, nestačí pouze hořlavé látky a vzduch. Musí se současně vyskytnout několik faktorů, které jsou prezentovány ve formě pětiúhelníku exploze. Pětiúhelník se skládá z: oxidačního činidla; paliva; zapálení; míchání; a uzavřeného prostoru. To znamená, že k explozi dojde, pokud je v uzavřeném prostoru současně přítomen jemně rozptýlený hořlavý prach a oxidační činidlo (např. kyslík). V takové situaci se musí vyskytnout vhodná koncentrace a dostatečně energetický zdroj zapálení (např. jiskra). Pokud jeden z faktorů chybí, k výbuchu nedojde.

Charakteristika faktorů určujících výbuch.

Výbuch může způsobit ztráty na životech a vážná zranění, stejně jako značné škody. Zabránění úniku nebezpečných látek, které mohou vytvořit výbušnou atmosféru, a zabránění zdrojům vznícení jsou dvě široce používané metody snižování rizik. V tomto ohledu může být velmi užitečné používat vhodné vybavení. Předpisy o nebezpečných látkách a výbušných prostředích z roku 2002 (DSEAR) vyžadují, aby zaměstnavatelé eliminovali nebo kontrolovali nebezpečí spojená s výbušnými prostředími na pracovišti, ale tento požadavek je zahrnut i ve vnitrostátních předpisech. Například pracoviště, kde se mohou vyskytovat výbušná prostředí, jsou klasifikována do zón s nebezpečím výbuchu v souladu s § 5.1 nařízení ministra hospodářství ze dne 8. července 2010 „o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci v souvislosti s možností vzniku výbušného prostředí na pracovišti“ (Sbírka zákonů 2010, č. 138, položka 931). Informace o klasifikaci zón a jejích podmínkách lze nalézt v normě IEC 60079-10-1 pro oblasti s rizikem výbuchu plynu nebo v normě IEC 60079-10-2 pro oblasti s výskytem hořlavého prachu. Pokyny pro klasifikaci oblastí spolu s příklady lze nalézt také v průmyslových předpisech a národních normách (příloha K k normě IEC 60079-10-1).

Výskyt Ex zón.

Umístění Ex zón závisí na přítomnosti hořlavých látek. Jejich přítomnost souvisí se specifickou povahou daného odvětví, profilem průmyslového závodu a rozsahem jeho provozu. Nejčastějšími oblastmi, kde existuje nebezpečí výbuchu, jsou petrochemický, farmaceutický, potravinářský, těžební a zpracovatelský průmysl (dřevařský, vláknový, hnojivý atd.). Je důležité si uvědomit, že pouhá přítomnost hořlavé látky neurčuje nebezpečí ani klasifikaci Ex zón. To znamená pouze to, že dané místo vyžaduje posouzení rizik a nebezpečí výbuchu, které určí, jak danou oblast klasifikovat. Nebezpečná oblast je trojrozměrný prostor, kde existuje nebo může existovat výbušná atmosféra. Elektrická zařízení v nebezpečné oblasti musí být vhodně klasifikována a účinně uzemněna, aby byla zajištěna dostatečná kontrola jakéhokoli rizika vznícení. Během konstrukce, instalace a používání potenciálních zdrojů vznícení jsou nutná zvláštní opatření, protože požár a výbuchy mohou mít katastrofální následky pro osoby a majetek. Prvním krokem při identifikaci rizika požáru a výbuchu v zařízení je klasifikace nebezpečné oblasti, aby se zjistilo, zda zóny, kde existuje nebo lze očekávat existenci výbušné atmosféry, ovlivní úroveň ochrany elektrických zařízení. Všude, kde se používají, skladují, manipulují nebo vznikají hořlavé kapaliny, páry, plyny a hořlavé prachy, je pro posouzení rizika požáru a výbuchu vyžadována klasifikace nebezpečné oblasti. Každý, kdo řídí nebo kontroluje zařízení s rizikem výbušného prostředí, je zodpovědný za zajištění takové klasifikace.

ATEX – Legislativa EU

ATEX je běžný název pro dvě evropské směrnice týkající se bezpečnosti v případě výbuchu:

1) Směrnice 1999/92/ES (známá také jako „ATEX 137“, „ATEX 153“ nebo „směrnice ATEX o pracovišti“) o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků potenciálně ohrožených výbušným prostředím. Text směrnice a doprovodné pokyny vypracované EU jsou k dispozici na webových stránkách EU. Více informací o tom, jak byly požadavky směrnice implementovány ve Spojeném království, naleznete níže v části Výbušné prostředí na pracovišti.

2) Směrnice 94/9/ES (známá také jako „ATEX 95“ nebo „směrnice ATEX o zařízeních“) o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zařízení a ochranných systémů určených pro použití v potenciálně výbušném prostředí. Text směrnice a podpůrné pokyny vydané EU jsou k dispozici na webových stránkách EU. Více informací o tom, jak byly požadavky směrnice implementovány ve Spojeném království, naleznete v části o zařízeních a ochranných systémech určených pro použití ve výbušných prostředích.

Zkontrolujte také, jaké technické podmínky pro potenciálně výbušná prostředí by měly být splněny.