Základní informace o atmosférách ex výbuchu

Co je to zóna s nebezpečím výbuchu?

ZÓNA S NEBEZPEČÍM VÝBUCHU – prostor, ve kterém se může vyskytovat směs hořlavých látek se vzduchem nebo jinými oxidujícími plyny s koncentrací mezi dolní a horní mezí výbušnosti.

Vlastnosti směsi hořlavé látky se vzduchem

Hořlavé vlastnosti:

- Dolní mez výbušnosti (LEL) je nejnižší koncentrace paliva v hořlavé směsi, pod kterou není možné vznícení směsi iniciačním faktorem a další samovolné šíření plamene za specifických zkušebních podmínek.

- Horní mez výbušnosti (UEL) je nejvyšší koncentrace paliva v hořlavé směsi, nad kterou není možné vznícení směsi iniciačním faktorem a další samovolné šíření plamene za specifických zkušebních podmínek.

- Teplota samovznícení

Hořlavé vlastnosti

Teplota samovznícení je nejnižší teplota, při které se hořlavá látka vznítí při kontaktu s horkým povrchem nebo v důsledku tepelného záření z tohoto povrchu (bez účasti vnějšího plamene nebo jiskry).

Plyny a kapalné páry s teplotou samovznícení pod 85 °C se považují za samovznítitelné při pokojové teplotě.

TABULKA TEPLOT

ENERGIE ZÁPALNÉHO VÝBUCHU

Výbuch vyžaduje zapálení. Aby bylo možné zapálení, je nutná tzv. **ENERGIE ZÁPĚNÍ**.
Minimální energie zapálení, Emin, je nejnižší energie kondenzátoru v elektrickém obvodu, jehož vybití způsobuje zapálení směsi a šíření plamene za specifických zkušebních podmínek.
Minimální hodnota energie zapálení je parametr, který umožňuje posoudit nebezpečí výbuchu, které představují zdroje energie existující v dané oblasti.

ZDROJE ZÁPĚNÍ

HLAVNÍ ZDROJE ZÁPĚNÍ MOHOU BÝT:

• Mechanicky generované jiskry
• Elektrické jiskry
• Elektrostatické jiskry
• Horké povrchy

MINIMÁLNÍ ENERGIE ZÁPĚNÍ SMĚSÍ PLYNU A VZDUCHU

ROZDĚLENÍ ZAŘÍZENÍ

Skupina I: metan v podzemních důlních dílech
Skupina II: plyn, mlhy, páry

IIA – propanová skupina (260 µJ)
(122 plynů a par, např.: aceton, methylalkohol a ethylalkohol, aceton)
IIB – ethylenová skupina (95 µJ)
(27 plynů a par, např. ethylen, sirovodík)
IIC – skupina vodíku (18 µJ)
(4 plyny: acetylen, vodík, hydrazin, sirouhlík)

Skupina III: prach a další
IIIA – výbušné vločky
IIIB – nevodivý prach
IIIC – vodivý prach

KLASIFIKACE EX

Zóna G – Plyny, mlhy, páry
Zóna D – prach
Zóna 0 – výbušná atmosféra se vyskytuje nepřetržitě a přetrvává dlouhou dobu
Zóna 1 - výbušná atmosféra se vyskytuje sporadicky
Zóna 2 - výbušná atmosféra se během normálního provozu nevyskytuje, a pokud se vyskytne, přetrvává krátkodobě.

BEZPEČNOSTNÍ KATEGORIE ZAŘÍZENÍ PODLE SMĚRNICE 94/9/ES

KATEGORIE ZAŘÍZENÍ 1 - tato zařízení poskytují velmi vysokou úroveň bezpečnosti a umožňují nepřetržitý provoz v místě, kde jsou výbušná prostředí neustále přítomna => Zóna "0"
KATEGORIE ZAŘÍZENÍ 2 - tato zařízení poskytují vysokou úroveň ochrany => Zóna "1"
KATEGORIE ZAŘÍZENÍ 3 - tato zařízení poskytují normální úroveň ochrany => Zóna "2"

OZNAČENÍ ZAŘÍZENÍ

CE 0344 Ex II 2 G Ex e ia IIC T6
CE – prohlášení o jakosti
0344 – identifikační číslo certifikačního orgánu
II – skupina výbušnosti
2 – kategorie zařízení -> Zóna 1, 21
G – nebezpečí plynu / D – nebezpečí prachu
Ex e ia – typ ochrany proti výbuchu
IIC – podskupina výbušnosti
T6 – teplotní třída – 85 °C

Klasifikace typů ochrany:
d – konstrukce odolná proti závěru dle IEC 60079-1, polské normy PN-EN-50018:2000
ib – konstrukce s jiskrovou bezpečností dle IEC 60079-111, polské normy PN-EN-50020:2000
e – zesílená konstrukce dle IEC 60079-7, polské normy PN-EN-50019:2000
q – s ochranou proti prachu/písku dle IEC 60079-5, polské normy PN/E-08113
n – zařízení určená pro zónu 2
k – vodotěsný
ia – jiskrově bezpečný
p – s přetlakovým plynovým štítem dle IEC 60079-2, polská norma PN/E-08112
o – s olejovým štítem dle IEC 60079-6, polská norma PN/E-08114
m – hermetický kryt
s – speciální verze

PŘEHLED PRODUKTU

Ovládací stanice:

- polyester, nerezová ocel
- zóny 1, 21

Rozbočovací a odbočné krabice:

- hliník, polyester, nerezová ocel
- zóny 1, 21