Zdroje zapálení podle směrnice ATEX

Účinný zdroj vznícení je jedním ze tří základních prvků popisujících nebezpečí výbuchu. Bez dostatečné energie dodané do systému tvořeného hořlavou látkou (ve formě plynu, par nebo prachu) a vzduchem (nebo jiným oxidačním činidlem) nehrozí žádné riziko výbuchu. Proto je jedním ze základních způsobů, jak toto riziko řídit, odstranění nebo co největší omezení pravděpodobnosti jejich vzniku.

Stejně jako existují normy popisující většinu otázek souvisejících s ochranou proti výbuchu, existuje také norma, která přesně určuje, které zdroje vznícení jsou zohledněny směrnicí ATEX.

Podle normy PN-EN 1127-1:2019-10 „Výbušné atmosféry a ochrana proti výbuchu – Část 1: Základní pojmy a metodika“ může výbuch iniciovat 13 faktorů.

Norma rozlišuje

Horké povrchy

Výbušné atmosféry se mohou vznítit při kontaktu s horkými povrchy, pokud jejich teplota dosáhne teploty vznícení atmosféry. Pokud mohou horké povrchy přijít do kontaktu s výbušnými atmosférami, je nutné zajistit bezpečnostní rezervu mezi maximální teplotou povrchu a teplotou vznícení. Tato rezerva závisí na klasifikaci zóny a je stanovena podle normy PN-EN 1127-1.

Plameny a horké plyny

Plameny i žhnoucí pevné částice mohou zapálit výbušné atmosféry. I velmi malé plameny patří mezi nejúčinnější zdroje vznícení a musí být proto odstraněny z nebezpečných oblastí zón 0 a 20. Plameny se mohou objevit v zónách 1, 2, 21 a 22 pouze tehdy, jsou-li bezpečně uzavřeny, jak je popsáno v normě PN-EN 1127-1. Nechráněné plameny vzniklé spalováním nebo svařováním je nutné zabránit pomocí organizačních opatření. Například u výbušných plynů je otevřený plamen téměř vždy účinným zdrojem vznícení.

Mechanické jiskry

Tření, údery a opotřebení, například při mletí, mohou způsobit jiskření. Jiskry mohou zapálit hořlavé plyny a páry i některé směsi mlhy/vzduchu nebo prachu/vzduchu (zejména směsi kovového prachu/vzduchu). Ve vrstvách prachu může jiskra způsobit žhnutí, které se může stát zdrojem vznícení výbušných atmosfér.

Elektrická zařízení

I při nízkém napětí mohou elektrické jiskry a horké povrchy představovat zdroje vznícení v elektrických zařízeních (např. při zapínání a vypínání elektrických obvodů nebo v důsledku bludných proudů). Proto se obecně předpokládá, že elektricky napájená zařízení – bez ohledu na jejich formu – jsou potenciálními zdroji vznícení.

Bludné proudy

Elektrostatické výboje: korónové, kartáčové, klouzavé, kuželové, jiskrové

Vznik, hromadění a zánik nerovnovážného elektrického náboje na povrchu různých elektricky nevodivých nebo izolovaných vodivých objektů (včetně lidského těla). Práce vložená do oddělení opačných nábojů (např. třením, oddělením různých materiálů, drcením, stříkáním nebo působením vnějšího elektrického pole) se přeměňuje na potenciální energii elektrického pole obklopujícího oddělené náboje.

Blesk

Tento faktor má spíše náhodný charakter, ale je významný vzhledem k přenášené energii. Proto je nutné zajistit správné uzemnění všech vodivých prvků.

• Elektromagnetické vlny s rádiovou frekvencí (RF) od 10⁴ do 3×10¹² Hz
• Použití přenosných zařízení napájených z baterií je v prostředí s výbušnou atmosférou povoleno pouze tehdy, pokud mají certifikaci ATEX.
• Elektromagnetické vlny od 3×10¹¹ do 3×10¹⁵ Hz
• Ionizující záření
• Ultrazvuk
• Adiabatická komprese

Exotermní reakce, včetně samovznícení prachu

• Látky se mohou zahřívat v důsledku chemických reakcí, které vytvářejí teplo (exotermní reakce), čímž se stávají zdrojem vznícení. Toto samovolné zahřívání je možné, pokud je rychlost uvolňování tepla vyšší než rychlost jeho rozptylu. Pokud je rozptyl tepla obtížný nebo je okolní teplota vysoká (např. při skladování), může rychlost reakce stoupnout natolik, že dojde k podmínkám vznícení. Nejvýznamnějšími parametry jsou poměr objemu a vzduchu reaktivních systémů, okolní teplota a doba setrvání.
• Vysoká teplota může vést ke žhnutí a/nebo spalování a následnému vznícení výbušných atmosfér. Jakékoli hořlavé látky vzniklé reakcí (např. plyny nebo páry) mohou následně vytvořit s okolním vzduchem výbušné směsi, což výrazně zvyšuje riziko. Samovznětlivé látky by se měly ve všech zónách, pokud je to možné, vyhnout. Pokud je nutná manipulace s těmito látkami, je třeba přijmout vhodná ochranná opatření pro každý jednotlivý případ.

Další normy a předpisy týkající se ochrany proti výbuchu jsou také důležité a jsou stručně popsány zde: předpisy pro zóny EX. Doporučuje se se s nimi seznámit.